Je to jako hra na kočku a na myš. Dostali jsme se za město a chvíli  se  honili, povedlo se mi dostat se před  něho.

Tady mi nebude žádný čokl zabírat teritorium. Říkala jsem si pro sebe a zaútočila na něho. Přes hruď  jsem ho sekla  nehty, které teď byly ostré jako diamant. I on mě poznamenal, na pravé paži mi zela rána, která pekelně bolela a pálila. Najednou zmizel a já se pomalu vracela k domovu.

Doma jsem si dala sprchu, voda dopadala na mé nahé tělo a i paži, ze které se vyplavovala krev a hlína. Sykla jsem bolestí a namydlila si i paži, před regenerací musí být vyčištěna, abych nedostala infekci, která by mi mohla vniknout do svalu. Dívala jsem se, jak se mi rána na ruce stahuje, ale neuzavřela se celá. Přichytila jsem si na ruku obvazem kus mulu a zabalila se do hráškově zeleného županu. Setřela jsem hřbetem ruky zamlžené zrcadlo a prohlédla si svou tvář.

Pořád jsem hezká i po stopadesátí  letech. Pomyslela jsem si hrdě a nanesla pastu na kartáček a vyčistila si své bílé, ostré zoubky. Pořád jsem přemýšlela nad tím, kde se tu objevil vlkodlak. Je pravda, že posledních 20 let jsem v tomto městě moc nebyla, mohl se sem přistěhovat odjinud. Podívala jsem se z okna na osvětlenou Boleslav a protáhla se. Co asi dělá Dee, chtěla bych ho vidět. Usmívala jsem se a dívala se do noci a smála se těm malým lidským bytostem, které postávali na autobusové zastávce a snažili se v čas dostat do prác

Když jsem se probudila, na nebi zářil zlatý sluneční kotouč. Protáhla jsem se a posadila se na postel a zapálila si cigaretu. V mé hlavě se honil nápad, že bych si mohla jít zaběhat. Oblékla jsem si černou soupravu s růžovými proužky a na nohy si obula  své růžovo černé Nike boty. Na rameno jsem si hodila batoh s lahví, potítky a ipodem v pouzdře na paži. Nasedla jsem do auta a jela k parku. Cestou k němu mě zastavila policejní kontrola. Díky svému šarmu a diplomatickým schopnostem mne mé nezapnuté pásy nestáli více jak 200Kč.

Zaparkovala jsem u parku na malém parkovišti, zamkla jsem auto a pomalím krokem jsem vešla za brány parku. Rozeběhla jsem se a najednou jsem cítila, jak do mě něco narazilo, chtěla jsem se začít rozčilovat, ale když jsem viděla kdo to je,  oči se mi rozzářily a duše se mi tetelila.

"Ježíši, promiň, hrozně se omlouvám, nějak jsem si tě nevšimnul. Jsi OK?" zeptal se mě

"Asi jo, naštěstí jsi neběžel moc rychle" opráším si kolena a usmívám se na něho jako sluníčko.

"Je mi to hrozně líto, můžu tě někam pozvat? Jako omluvu za ten crash." Jeho slova znějí jako rajská hudba

"Ano, budu moc ráda" vykoktám ze sebe.

"Tak fajn, co třeba dneska v půl sedmý u obchoďáku a pak zajít do nějaké malé kavárničky, šlo by to tak?" navrhne a je mi ještě lépe než před tou srážkou.

"Jo, to by myslím šlo" usměji se, buší i mé nemrtvé srdce.

Pokusím se udělat krok, ale nějak mi neslouží nohy, zavrávorám, ale v tom mě obejmou silné paže.

"Počkej, pomůžu ti" nabídl se. "Kam tě můžu odvést?"

"Na druhém konci parku mám auto, tak tam"usmívám se na něj.

"A budeš schopná řídit?" v jeho hlase cítím starostlivý tón

"To myslím zvládnu" usměji se a pomyslím si. Kdybys tak věděl o mé regeneraci.

Povídá mi o sobě, rodině, muzice, oblékání. Ani se nenaději a jsme u mého auta, docela mě mrzí, že se až do půl sedmé neuvidíme.

Nastartuji auto a rozjedu se k domovu na zádech cítím jeho pohled. Užívám si vítr ve vlasech a  Carminu Buranu v přehrávači.

Dojela jsem domů a na schodech seděla má mladší sestra, pod očima měla fialové kruhy a byla pod opálením bílá jako stěna.

"Alexandro, co se stalo, vypadáš, jak kdybys viděla ducha" rozeběhnu se k ní a z mezi patra vyskočím za ní ke svým dveřím.

"Beth,tohle bys neměla"pokárá mě moje mladší sestra.

"To nech na mě, co smím a co ne. A ty mi řekni, co se stalo."

Jen co jsem otevřela dveře od bytu, Saša zapadla na WC a bylo jen slyšet telefonování do pekla.

Jdu do ložnice ke skříni a vybírám si oblečení, které by mi mohlo slušet, a vybrala jsem si zelené saténové šaty na ramínka. Spodní prádlo jsem zvolila v tělové barvě, abych na něj moc neupozorňovala. Vedle spodního prádla jsem hodila koženou bundu a vyndám si zelené boty na klínku.

"Sašo co se stalo? Snědla jsi něco špatného nebo si vysála opilce a teď jsi cvičitelka opice?"

Pronesu směrem k WC, který Saša obývá.

"Ne, kouřila jsem trávu." Pronese skoro slyšitelně přes dveře.

"No tak to mi je potom jasné, že jdeš raději k sestřičce než domů za rodiči. Já mám dneska rande, ale ty se tu klidně vyspi, povím našim, že jsme si udělaly dámskou jízdu." Podržím svou mladší sestřičku.

Začnu si připravovat malou večeři, která se stává ze salátu a kuřecího masa. Abych byla maličko najezená a necpala se na večeři nezřízeným způsobem. Zkontroluji hodiny a vyděšeně vykřiknu je 16:30. Saša vyletí z WC  a dívá se na mě.

"Musím to rychle pospíchat, ještě nejsem ani vysprchovaná a on tam na mě v půl bude čekat."

Zmateně pobíhám po pokoji.

"Kdo?" Vytřeští na mě oči.

"Dee, stejně ho neznáš."  Zamyšleně se usměji.

Sestra se začne hystericky smát a já se na ni dívám jako blázen, který neví co se děje.

Zapadnu do koupelny a svlékám se z trička a černých trenek. Potom se chvilku laskám s proudem vody a myju si tělo i hlavu. Když vyjdu ze sprchy, začnu si rychle sušit vlasy a tělo, abych byla hotová rychle. Jednou rukou jsem si sušila vlasy a druhou si čistila zuby. Teď už si je nestihnu ani vyžehlit pomyslela jsem se a nanesla si do vlasů gel, který mi vlasy ještě víc zkroutily. Namalovala jsem se a začala jsem se ve spěchu oblékat. Sice vypadám v zelených šatech  a kožené bundě jako zoufalá rockerka, ale mě se to líbí a snad bude i jemu.

"Sašo, máš tu cokoli k dispozici, jen tu nic nerozbij nebo tak."

Nasednu do auta a vyjedu k obchodnímu centru. Neberu ohledy na rychlostní omezení a řítím se k centru. Pomalu projíždím po parkovišti a sleduji kde je. Nikde ho nevidím a posmutním. Zaparkuji a postávám u vchodu do centra.