Zazvoní zvonek a já tuším kdo je za dveřmi, buď můj bratr anebo někdo z jeho poslíčků, těch kteří nám oddaně slouží za naši benevolentnost a přehlížení jejich hříchů. Každý z nich má v podpaží znamení, kterému z nás patří. Já jsem si pro své podřízené vybrala znamení jupitera. Mé podřízené jsou většinou ženy, ženy, které předtím neměly žádné sebevědomí a teď jsou z nich neodolatelné lvice. Samozřejmě je to můj bratříček. Poznala jsem ho i přes vstupní dveře.
"Ahoj maličká." Na mou tvář přistáli jeho rty. "Ty ses byla koupat oblečená?"Sjel mé mokré tělo od hlavy k patě a ani mě nepustí ke slovu.
"Tak dík a už jeď, já přijdu na večeři v šest, ani o vteřinu dřív" vydolovala jsem ze sebe a strkala bratříčka před sebou.
Držela jsem v rukou skoro identické oblečení jako svátost a Dee se na mě jen podíval a vydechl jen ze sebe
"Vypadáš úžasně"
A potom se opakovala ta samá scéna co před tím ve van
...líbal mne a líbal...Po půl hodině jsem odtrhla své rty od těch jeho a suše se ho zeptala, kdy končí. Ten můj tón mě velice zaskočil, i když mi bylo líto, že se možná celý víkend neuvidíme, jelikož se budu věnovat návštěvě. I on se zarazil a po chvíli zaklel a začal vysvětlovat.
"Promiň, ale dnes pro nás jede máma, ona učí na jiné škole a občas pro nás jezdí. A občas je dneska"
Chtěla jsem mu dát prst na rty, ale místo toho jsem vytáhla z hromádky černé kalhoty. Jelikož jsem věděla, že myslí na své promáčené oblečení, snad nemusím vysvětlovat, jak jsem to zjistila. S ostatním oblečením jsem mu zamávala před očima. Měla jsem co dělat, když jsem vytáhla černé bavlněné trenýrky s kačerem Donaldem. Výbuch smíchu jsem musela polknout.
"Jéééé, děkuju, to si nemusela, já bych to nějak usušil" Vykoktal ze sebe.
Na povrch se mi drala slova typu: To bych chtěla vidět, jak to usušíš. Ale raději jsem, pokrčila rameny a prohodila k němu.
"Pozdě. Jsou tvoje, teď se převlékni, já jdu udělat to samé do ložnice."
Oblékla jsem si modrou košili a černé kalhoty vlhké vlasy jsem si sepjala do pevného drdolu. Ani jsem si nevšimla, že stojí u dveří do ložnice, ve které už takhle nebylo moc uklizeno.
"Moc ti to sluší" řekl a já opět asi po padesáté zrudla. Něžně mě objal okolo pasu a přitiskl mne k sobě a ochutnal mé rty.
"Věci jsem si rozvěsil v koupelně. Zítra se pro ně stavím, jó?" Z našeho mazlení nás vyrušil, teď pro změnu, jeho telefon.
Slyšela jsem jen jeho a poznala, že mluví se svou matkou. Když zavěsil, objal mne okolo pasu a začal se semnou loučit, svým způsobem.
"Už musím běžet, máma si pro mě za chvíli dojede ke škole... Už bude půl druhý"
"Uvidíme se zítra?" zeptala jsem se ho smutně.
"Určitě, když nepřijdeš ke škole, tak tě budu čekat o půl sedmý u obchoďáku". Zněla jeho odpověď.
"Tak jo, měj se pěkně, bylo to moc fajn" rychle mne políbil a vyšel ze dveří. Ještě přes zavřené dveře jsem slyšela, jak seskakuje ze schodů.
Lehce jsem poklidila byt a jeho věci jsem odnesla a rozvěsila je na balkóně. Jen jeho tričko jsem přitiskla k sobě a věděla, že už se nedostane ke svému majiteli.