Články pouze od jednoho autora pod unikátním kódem "kdn"
† 01. 08. 2010 | kód autora:
Kdn
Zazvoní zvonek a já tuším kdo je za dveřmi, buď můj bratr anebo někdo z jeho poslíčků, těch kteří nám oddaně slouží za naši benevolentnost a přehlížení jejich hříchů. Každý z nich má v podpaží znamení, kterému z nás patří. Já jsem si pro své podřízené vybrala znamení jupitera. Mé podřízené jsou většinou ženy, ženy, které předtím neměly žádné sebevědomí a teď jsou z nich neodolatelné lvice. Samozřejmě je to můj bratříček. Poznala jsem ho i přes vstupní dveře.
"Ahoj maličká." Na mou tvář přistáli jeho rty. "Ty ses byla koupat oblečená?"Sjel mé mokré tělo od hlavy k patě a ani mě nepustí ke slovu.
"Tak dík a už jeď, já přijdu na večeři v šest, ani o vteřinu dřív" vydolovala jsem ze sebe a strkala bratříčka před sebou.
Držela jsem v rukou skoro identické oblečení jako svátost a Dee se na mě jen podíval a vydechl jen ze sebe
"Vypadáš úžasně"
A potom se opakovala ta samá scéna co před tím ve vaně...líbal mne a líbal...Po půl hodině jsem odtrhla své rty od těch jeho a suše se ho zeptala, kdy končí. Ten můj tón mě velice zaskočil, i když mi bylo líto, že se možná celý víkend neuvidíme, jelikož se budu věnovat návštěvě. I on se zarazil a po chvíli zaklel a začal vysvětlovat.
"Promiň, ale dnes pro nás jede máma, ona učí na jiné škole a občas pro nás jezdí. A občas je dneska"
Chtěla jsem mu dát prst na rty, ale místo toho jsem vytáhla z hromádky černé kalhoty. Jelikož jsem věděla, že myslí na své promáčené oblečení, snad nemusím vysvětlovat, jak jsem to zjistila. S ostatním oblečením jsem mu zamávala před očima. Měla jsem co dělat, když jsem vytáhla černé bavlněné trenýrky s kačerem Donaldem. Výbuch smíchu jsem musela polknout.
"Jéééé, děkuju, to si nemusela, já bych to nějak usušil" Vykoktal ze sebe.
Na povrch se mi drala slova typu: To bych chtěla vidět, jak to usušíš. Ale raději jsem, pokrčila rameny a prohodila k němu.
"Pozdě. Jsou tvoje, teď se převlékni, já jdu udělat to samé do ložnice."
Oblékla jsem si modrou košili a černé kalhoty vlhké vlasy jsem si sepjala do pevného drdolu. Ani jsem si nevšimla, že stojí u dveří do ložnice, ve které už takhle nebylo moc uklizeno.
"Moc ti to sluší" řekl a já opět asi po padesáté zrudla. Něžně mě objal okolo pasu a přitiskl mne k sobě a ochutnal mé rty.
"Věci jsem si rozvěsil v koupelně. Zítra se pro ně stavím, jó?" Z našeho mazlení nás vyrušil, teď pro změnu, jeho telefon.
Slyšela jsem jen jeho a poznala, že mluví se svou matkou. Když zavěsil, objal mne okolo pasu a začal se semnou loučit, svým způsobem.
"Už musím běžet, máma si pro mě za chvíli dojede ke škole... Už bude půl druhý"
"Uvidíme se zítra?" zeptala jsem se ho smutně.
"Určitě, když nepřijdeš ke škole, tak tě budu čekat o půl sedmý u obchoďáku". Zněla jeho odpověď.
"Tak jo, měj se pěkně, bylo to moc fajn" rychle mne políbil a vyšel ze dveří. Ještě přes zavřené dveře jsem slyšela, jak seskakuje ze schodů.
Lehce jsem poklidila byt a jeho věci jsem odnesla a rozvěsila je na balkóně. Jen jeho tričko jsem přitiskla k sobě a věděla, že už se nedostane ke svému majiteli.
† 01. 08. 2010 | kód autora:
Kdn
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! Nech toho!! To studí!! DEE!! Nezlob!!" Pištěla jsem pod kapkami ledové vody. V hlavě se mi zrodil ďábelský plán. Chytila jsme ho za pas při líbání a stáhla ho do vany a převzala sprchové žezlo.
"Tak co budeš říkat teď???" Kapky vody padali na jeho tělo, obličej i vlasy. Najednou se z kabelky ozvalo mečení kozy. Prudce jsem zavřela oči a oddychla si, čím jsem z úst vypustila "Máma!"
"Tak to vezmi" hýkal Dee smíchy do rytmu mečení.
Celá mokrá jsem se vyškrábala z vany a voda ze mě odkapávala jako z vodnické princezny. Dee spočíval ve vaně a po očku pozoroval, jak si svlékám mokrou mikinu pod, kterou mám růžové tričko lepící se mi na tělo a zdůrazňující mé přednosti.
Mečení kozy se stávalo nesnesitelnějším, zeleným tlačítkem jsem jí umlčela, ale jiná koza na mě spustila kadenci slov, za kterou by se nemusel stydět lehký kulomet.
Tel. rozhovor: "Ahoj mami"
" Ahoj Elizabeth, na večer si nic neplánuj, přijela ti návštěva až z Jižní Afriky. Sejdeme se na večeři u nás doma. Karla nakoupila bezvadné ústřice a humra. Vezmi si něco reprezentativního, ať neděláš ostudu, objednala jsem tě k paní Jonášové na kosmetiku. Napiš si to! Píšeš??"
"Ano vezmu si papír a tužku. Hm tak říkej"
"Takže k paní Jonášové jsi objednaná v 14:00, potom jdeš hned ke kadeřníkovi. No víš, ke kterému... k tomu co mi ho doporučila ta Ruska no ta Aljoša."
"Ano mami, vím. Je v pasáži.... Tam trefím, neboj. Ještě něco potřebuješ? Já jen že si napouštím vanu a byla bych nerada, kdybych vytopila sousedy." Zavřu oči a přecházím po pokoji jako tygřice v kleci.
Matka ještě zamečí něco o tom, abych se chovala slušně a byla v čas na večeři.
Přesunula jsem se za Martinem do sprchy a tázavě se na něho podívala.
"Proč musíme mít na večeři humra? Když návštěva z Jižní Afriky ho má alespoň jednou v týdnu na talíři. Proč musím chodit před banální večeří na kosmetiku a k holiči? A proč mi rodiče nedají pokoj." Položím mu hlavu na rameno.
"Takový už jsou rodiče... hlavně maminky." Pronese mile. "Jak se dostanu domů? Jsem celý mokrý." Něžně mě políbí a obejme. Polibky chutnají po chlóru a koření.
Vytočím známé telefonní číslo, zakryji rukou sluchátko a zeptám, se jakou má Dee velikost.
† 01. 08. 2010 | kód autora:
Kdn
Saša se na nás pobaveně dívala a potom odešla do školy. Tiskla jsem se k němu a cítila jsem vůni deodorantu, kůži a tabáku. Působila na mne omamně. V tuto chvíli jsem si přišla přitažlivá i v teplácích a mikině. Teplá dešťová voda mi protékala do žabek.
"Půjdeš do školy?" zeptala jsem se.
"Byl bych tam houby platný" odpověděl a dal mi ruku kolem pasu.
Na rudomodrém nebi prosvítali sluneční paprsky a svět dostával úplně jiný rozměr. Vše vonělo, zářilo, probouzelo se k životu. Mokrá jsem nasedla do auta a čekala jsem, kdy nasedne i on. Cítila jsem, jeho ruku na svém stehně a potom druhou ruku ve vlasech, jeho rty se přisály na mé a vychutnávaly si jeho pohyby. Odtrhla jsem se od jeho rtů a vyrazila serpentinami dolů, do města nad městem se rodilo slunce a díky dešti se nad Dianou vytvořila duha. Dřív bych za ní chtěla jít, ale teď mám pocit, že tomu co sedí vedle mne, se žádný kotlík s penězi nevyrovná. Pomyslela jsem si a zadívala se na svého spolucestujícího a jen pohodila hlavou.
"Nechci tě vláčet po městě, aby tě třeba neviděli rodiče, tak jen nakoupíme a pojedeme ke mně. Něco uvařím, pokud to bude poživatelné, tak si dáme oběd." Usměji se a věnuji se řízení.
"Jo, myslím, že by to šlo" neprotestoval a mé srdce plesalo.
Zaparkovala jsem u tržnice a nechala Deeho v autě. Rychle jsem zaběhla dovnitř a nakoupila ovoce, zeleninu, olivy, čerstvé, šťavnaté maso a další pochutiny. V rychlosti jsem vše zaplatila a vyletěla z tržnice jako torpédo.
Během dalších pěti minut jsme se ocitli u mého bytu, zaparkovala jsem na své místo a Dee mi elegantně otevřel dveře a pomohl s nákupem z kufru a následoval mne. Nikdo neřekl ani slovo, ale ticho nebylo trapné, bylo příjemné plné očekávání. Nastoupila jsem do výtahu a zmáčkla 6té patro. Něžně jsem ho objala, ale na těsnější kontakt nám překážely tašky s nákupem. Ale na polibek bylo místa dost, vychutnala jsem si ho plnými doušky. Po polibku následoval úsměv a trhnutí výtahu, to bylo znamení, že můžeme vystoupit. Vstoupili jsme do mého bytu, kde se na zemi válely mé zelené šaty a titěrné kalhotky, ze kterých jsem svým vyvinutým čichem cítila vůni vzrušení. Ještě že Dee to necítí. Pomyslela jsem si.
Uvařila jsem kávu a sedli jsme si do obýváku a pokuřovali, povídali si a smáli se. Odpočívala jsem v jeho náručí a líbala ho na sladké rty. Přesunuli jsme se do kuchyně a společně stvořili náš oběd, který byl i vcelku chutný, ale bylo po něm spousta nepořádku měla jsem mouku a strouhanku snad i v uších.
† 01. 08. 2010 | kód autora:
Kdn
"Bylo to fajn, mohli bychom si to někdy zopakovat"pronesu a najednou cítím jeho ruce na svém těle. Hvězdičky, všude jsou hvězdičky. Pomyslím si, když ucítím jeho rty na svých a jeho jazyk dobívající se do mých rtů. Sladkost coca-coly, která mu ulpěla na rtech mi velmi chutná. Nechci, aby to skončilo, tisknu se k jeho tělu a cítím ještě větší žár než, když jsem seděla vedle něho v kině.
Poprvé za x let mne někdo tak nádherně líbá. Přemýšlím, když mne hladí palce po bederní páteři. Najednou se odtrhne od mích rtů, zabalenou do jeho bundy mne odvádí k autu a dívá se mi do očí.
"Musíme si to zopakovat, co nejdřív. Třeba hned zítra, jestli se ti to hodí" řekl a usmál se na mne.
"Dobrá, v půl sedmé. Nebo odpoledne v parku" oplatila jsem mu úsměv, postavila se na špičky a ještě ho krátce políbila a odjela.
Doma mne čekala Alexandra s večeří a vyčítavým pohledem.
"Měla jsem o tebe strach, podívej se, kolik je hodin. Co kdybys dostala hlad? Mohla bys zmasakrovat půlku města." Vyskočila z křesla a dala si ruce na prsa.
Má sestra mě má dokonale v merku. Pomyslela jsem si.
"Já ti chtěla vyprávět o tom jaký je Dee a ty na mě takhle zhurta" opřela jsem se o futra a napila se vody. Klidně si plácej, mě nerozhodíš. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji.
Zalezla jsem si do sprchy, kde jsem myslela nejen na jeho rty, ale i na něco jiného v Playboyi by to napsali asi takto. Políbil jí na rty a jeho ruce sklouzli na ... Po sprše jsme si zalezla dopostele a pustila si Lordi a usla jsem spánkem milosrdných.
Zdálo se mi o jeho polibcích, utápěla jsem se v jeho očích. Líbal mne, i když zazvonil budík a Saša mne burcovala, abych jí odvezla do školy, jelikož jí ujel autobus. Navlékla jsem na sebe tepláky a mikinu vlasy jsem si ledabyle sepnula skřipcem a vypláchla si ústa vodou s příchutí mentolu a čeho si. V předsíni jsem si nazula žabky a sebrala klíčky od auta. Popoháněla jsem Sašu, která sledovala svůj perfektní odraz v zrcadle a zakrývala si korektorem kruhy pod očima.Nasedly jsme do auta a vydaly se směrem ke gymnáziu.
Když jsme k němu dorazily všimla jsem si postavy v koženém kabátě, která vzdáleně připomínala mého společníka. Navrhla jsem Saše, že s ní počkám do osmi hodin,zašli jsme za roh a zapálily si Lucky Strike. A já po očku sledovala toho muže v kabátě. Najednou se rozpršelo z modro-červené oblohy , jemný déšť mi padal na tvář a vlasy. Okolo nás se prohnalo stádo pištících dívek a prošel okolo mne i on v závěsu se dvěma dívkami. Najednou se zastavil pustil dívky a objal mne a jen mne v dešti líbal a držel ve vzduchu. Setkali jsme se dřív než jsme měli v plánu. A saša se jen potutelně usmívala.
† 01. 08. 2010 | kód autora:
Kdn
Nasednu do auta a vyjedu k obchodnímu centru. Neberu ohledy na rychlostní omezení a řítím se k centru. Pomalu projíždím po parkovišti a sleduji kde je. Nikde ho nevidím a posmutním. Zaparkuji a postávám u vchodu do centra.
Cítím, jak za mnou někdo postává, cítím jeho přítomnost, ale vím, že to Dee není.
"Ahoj kočičko, to máme dneska, ale hezky co?" ozve se mi za zády mě nepříjemný hlas, který se snažím ignorovat a nedávat nic najevo.
"Neslyšíš, děvko?" chytne mne za pravou paži a bolestivě mi zmáčkne ránu po drápech vlkodlaka, které i přes mou regeneraci jsou bolestivé. Skroutím obličej do bolestivé grimasy a snažím se vymanit z jeho sevření. Nemohu použít větší sílu než je možné jelikož tu není zrovna málo lidí.
"
"Ahoj El, omlouvám, se za zpoždění ujel mi autobus. A pěšky z Jeníšova je to daleko." Usměje se a nabídne mi rámě a vykročíme směrem k centru.
Koupili jsme si zmrzlinu a šli vybrat film, na který se společně podíváme. Po chvilkovém dohadování, jsme se shodli, na filmu Kurýr 3. Když skončil film, rozhodovali jsme se kam teď.
"Mám hlad" pronesla jsem, když jsem uslyšela své břicho a podívala se na svůj doprovod.
"
Znám tu jedno dobré bistro"pousmál se. "Dělají jedny z nejlepších pizz v karlovarském kraji." Odhalil řadu bílých zubů, když se nádherně usmál. Posadili jsme se ke stolu pro dva. Interiér byl vskutku nápaditý, zdi byly vymalovány starorůžovou barvou, které dominovaly hnědé fleky nanesené houbičkou, podlaha byla z hrubého betonu, mírně drhla, když jsem po ní přejela botou. Na zdech viseli akty začínající umělkyně. Světlo svíček a pomalá nevtíravá hudba dodávali tomuto místu jiný rozměr. Skvěle se bavíme a čas utíká jako voda ani se mi nějak nechce od mého společníka odcházet, mám co dělat abych spořádala svou porci těstovin.
† 01. 08. 2010 | kód autora:
Kdn
Je to jako hra na kočku a na myš. Dostali jsme se za město a chvíli se honili, povedlo se mi dostat se před něho.
Tady mi nebude žádný čokl zabírat teritorium. Říkala jsem si pro sebe a zaútočila na něho. Přes hruď jsem ho sekla nehty, které teď byly ostré jako diamant. I on mě poznamenal, na pravé paži mi zela rána, která pekelně bolela a pálila. Najednou zmizel a já se pomalu vracela k domovu.
Doma jsem si dala sprchu, voda dopadala na mé nahé tělo a i paži, ze které se vyplavovala krev a hlína. Sykla jsem bolestí a namydlila si i paži, před regenerací musí být vyčištěna, abych nedostala infekci, která by mi mohla vniknout do svalu. Dívala jsem se, jak se mi rána na ruce stahuje, ale neuzavřela se celá. Přichytila jsem si na ruku obvazem kus mulu a zabalila se do hráškově zeleného županu. Setřela jsem hřbetem ruky zamlžené zrcadlo a prohlédla si svou tvář.
Pořád jsem hezká i po stopadesátí letech. Pomyslela jsem si hrdě a nanesla pastu na kartáček a vyčistila si své bílé, ostré zoubky. Pořád jsem přemýšlela nad tím, kde se tu objevil vlkodlak. Je pravda, že posledních 20 let jsem v tomto městě moc nebyla, mohl se sem přistěhovat odjinud. Podívala jsem se z okna na osvětlenou Boleslav a protáhla se. Co asi dělá Dee, chtěla bych ho vidět. Usmívala jsem se a dívala se do noci a smála se těm malým lidským bytostem, které postávali na autobusové zastávce a snažili se v čas dostat do práce. Bylo na čase jít spát. Tušila jsem, že před 12:00 nevstanu. Zapadla jsem do postele a ještě před tím než jsem se odporoučela do Morfeovy náruče, vzhlédla jsem na hodiny, které hlásili 5:15.
Když jsem se probudila, na nebi zářil zlatý sluneční kotouč. Protáhla jsem se a posadila se na postel a zapálila si cigaretu. V mé hlavě se honil nápad, že bych si mohla jít zaběhat. Oblékla jsem si černou soupravu s růžovými proužky a na nohy si obula své růžovo černé Nike boty. Na rameno jsem si hodila batoh s lahví, potítky a ipodem v pouzdře na paži. Nasedla jsem do auta a jela k parku. Cestou k němu mě zastavila policejní kontrola. Díky svému šarmu a diplomatickým schopnostem mne mé nezapnuté pásy nestáli více jak 200Kč.
Zaparkovala jsem u parku na malém parkovišti, zamkla jsem auto a pomalím krokem jsem vešla za brány parku. Rozeběhla jsem se a najednou jsem cítila, jak do mě něco narazilo, chtěla jsem se začít rozčilovat, ale když jsem viděla kdo to je, oči se mi rozzářily a duše se mi tetelila.
"Ježíši, promiň, hrozně se omlouvám, nějak jsem si tě nevšimnul. Jsi OK?" zeptal se mě
"Asi jo, naštěstí jsi neběžel moc rychle" opráším si kolena a usmívám se na něho jako sluníčko.
"Je mi to hrozně líto, můžu tě někam pozvat? Jako omluvu za ten crash." Jeho slova znějí jako rajská hudba
"Ano, budu moc ráda" vykoktám ze sebe.
"Tak fajn, co třeba dneska v půl sedmý u obchoďáku a pak zajít do nějaké malé kavárničky, šlo by to tak?" navrhne a je mi ještě lépe než před tou srážkou.
"Jo, to by myslím šlo" usměji se, buší i mé nemrtvé srdce.
Pokusím se udělat krok, ale nějak mi neslouží nohy, zavrávorám, ale v tom mě obejmou silné paže.
"Počkej, pomůžu ti" nabídl se. "Kam tě můžu odvést?"
"Na druhém konci parku mám auto, tak tam"usmívám se na něj.
"A budeš schopná řídit?" v jeho hlase cítím starostlivý tón
"To myslím zvládnu" usměji se a pomyslím si. Kdybys tak věděl o mé regeneraci.
Povídá mi o sobě, rodině, muzice, oblékání. Ani se nenaději a jsme u mého auta, docela mě mrzí, že se až do půl sedmé neuvidíme.
Nastartuji auto a rozjedu se k domovu na zádech cítím jeho pohled. Užívám si vítr ve vlasech a Carminu Buranu v přehrávači.
Dojela jsem domů a na schodech seděla má mladší sestra, pod očima měla fialové kruhy a byla pod opálením bílá jako stěna.
"Alexandro, co se stalo, vypadáš, jak kdybys viděla ducha" rozeběhnu se k ní a z mezi patra vyskočím za ní ke svým dveřím.
"Beth,tohle bys neměla"pokárá mě moje mladší sestra.
"To nech na mě, co smím a co ne. A ty mi řekni, co se stalo."
Jen co jsem otevřela dveře od bytu, Saša zapadla na WC a bylo jen slyšet telefonování do pekla.
Jdu do ložnice ke skříni a vybírám si oblečení, které by mi mohlo slušet, a vybrala jsem si zelené saténové šaty na ramínka. Spodní prádlo jsem zvolila v tělové barvě, abych na něj moc neupozorňovala. Vedle spodního prádla jsem hodila koženou bundu a vyndám si zelené boty na klínku.
"Sašo co se stalo? Snědla jsi něco špatného nebo si vysála opilce a teď jsi cvičitelka opice?"
Pronesu směrem k WC, který Saša obývá.
"Ne, kouřila jsem trávu." Pronese skoro slyšitelně přes dveře.
"No tak to mi je potom jasné, že jdeš raději k sestřičce než domů za rodiči. Já mám dneska rande, ale ty se tu klidně vyspi, povím našim, že jsme si udělaly dámskou jízdu." Podržím svou mladší sestřičku.
Začnu si připravovat malou večeři, která se stává ze salátu a kuřecího masa. Abych byla maličko najezená a necpala se na večeři nezřízeným způsobem. Zkontroluji hodiny a vyděšeně vykřiknu je 16:30. Saša vyletí z WC a dívá se na mě.
"Musím to rychle pospíchat, ještě nejsem ani vysprchovaná a on tam na mě v půl bude čekat."
Zmateně pobíhám po pokoji.
"Kdo?" Vytřeští na mě oči.
"Dee, stejně ho neznáš." Zamyšleně se usměji.
Sestra se začne hystericky smát a já se na ni dívám jako blázen, který neví co se děje.
Zapadnu do koupelny a svlékám se z trička a černých trenek. Potom se chvilku laskám s proudem vody a myju si tělo i hlavu. Když vyjdu ze sprchy, začnu si rychle sušit vlasy a tělo, abych byla hotová rychle. Jednou rukou jsem si sušila vlasy a druhou si čistila zuby. Teď už si je nestihnu ani vyžehlit pomyslela jsem se a nanesla si do vlasů gel, který mi vlasy ještě víc zkroutily. Namalovala jsem se a začala jsem se ve spěchu oblékat. Sice vypadám v zelených šatech a kožené bundě jako zoufalá rockerka, ale mě se to líbí a snad bude i jemu.
"Sašo, máš tu cokoli k dispozici, jen tu nic nerozbij nebo tak."
Nasednu do auta a vyjedu k obchodnímu centru. Neberu ohledy na rychlostní omezení a řítím se k centru. Pomalu projíždím po parkovišti a sleduji kde je. Nikde ho nevidím a posmutním. Zaparkuji a postávám u vchodu do centra.
† 01. 08. 2010 | kód autora:
KdnVždyť oni ví jak nenávidím hádky .Pomyslím si a z botníku svého mini bytečku si seberu klíče od auta a z věšáku kabát ,boty jsem si ani nesundavala byla by to práce na víc .
Přijedu ze školy po dvou týdnech domů a hned dostanu vynadáno,že jsem nezvedená dcera,která nectí své rodiče.Ano samozřejmě potom přišli na řadu výčitky .Platby za telefoní účty,nové auto,můj styl oblékání,vedení firmy a v neposlední řadě i mé studium .Srovnávám si myšlenky.
Venku se stmívá ,je to má oblíbená denní doba vše je ponořeno do rudozlaté nádhery zapadajícího slunce .Na soumrak se dívám skrze prosklený výtah ,kterým sjíždím až do podzemních garáží kde je cítit benzín a jiné pachy.Nasednu do auta a první co udělám je ,že stáhnu střechu a praštím pěstmi do volantu to díky nahromaděnému vzteku , omylem trefím klakson ,ze kterého vyjde krátké "TŮŮT".Nastartuji auto a pomalu se vymotávám z labiryntu podzemních garáží,cítím jak se blížím na čerstvý vzduch,díky stažené střeše ho cítím na svém obličeji.
Pojedu se zrelaxovat do obchodního centra.Posilovna ,káva a dobrý film udělají mé zmučené duši dobře.
Přemýšlím a zapínám si cd-přehrávač a volím si stopu "Jem-Missing you" dívka ,která zpívá tento song má krásně podmanivý hlas a k této denní době kdy vládu přebírá noc.Na nebi se rodí úplněk.Dnešní noc bude zajímavá.Na mých rtech se oběví úsměv.
Jsem na místě zaparkuji na svém oblíbeném místě nechám zatáhnout soft top a pomalu vystoupím z auta.Najednou jím i mnou projede mírný otřes .Viděla jsem mladého muže jak letí pod mé auto .Chtěla jsem vykřiknout a vytřeštila na něho oči.Dívala jsem se na jeho tvář a on si dal prst na své rty .I přes to,že ho muselo pekelně bolet tělo, na jeho rtech hrál úsměv.Pochopils jsem a jen jsem kývla hlavou.To už jsem ho viděla jak mizí za vedlejším autem ,byl to obyčejný favorit ,ale své práci dostál dobře.
Ochranka doběhla ke mě byl to pár vysokých mužů ve stejnokroji černé kapsáče ,černá bunda s nápisem SECURITY a kanadami .Vypadali jako dvojčata oba dva plešatí ,spocení s oduševnělím pohledem.
Potom ke mě jeden z nich promluvil.
"A kam běžel, slečno?"
"Nevím, ale vypadalo to, jak směrem ke schodům."
Navedla jsem je špatným směrem.Když odběhli vynořila se spoza auta střapatá blond hlava toho kluka.Vypadal jako kdyby právě utekl z hodiny tělocviku nebo atletického meetingu.Dívala jsem se do jeho modrých očí ze své výšky stejně jako jsem se dívala v Paříži na Eifellovu věž.
"Jsi v pohodě?"zeptala jsem se a měla jsem co dělat abych se nesmálacelou dobu se na mě díval s otevřenou pusou.
"Jo, jo, jen jsem malinko potlučenej" odpověděl.
"Cos těm dvěma udělal, že po tobě šli?"
"Trošku jsem jim udělal rozruch uvnitř"
"A to jak, prosímtě?"
"Běhal jsem a jim se to nějak nelíbilo"
Usmála jsem se na něho.
. "Kde bydlíš? Odvezu tě"nabídla jsem mu přátelsky .
"Ne, děkuju to je dobrý, bydlím kousek, dojdu to" při těch slovech jsem sklopila hlavu a rozešla se k obchodnímu centru.
"Počkej, jak se
jmenuješ!?"zaslechla jsem.
"Elisabeth, a chodím sem každý den v půl sedmé." Otočila jsem hlavu a odkryla jsem své bílé zuby.
"Mě přátelé říkají Dee a od zítra tu budu bývat každý den v šest dvacet" dívám se na ten nejkrásnější úsměv jaký jsem kdy viděla.
"No, možná se tu potkáme" oplatila jsem mu úsměv .
V obchodním domě mi nebylo 2x příjemně ,cítila jsem tu přítomnost kohosi druhého.Přítomnost lykana,který byl cítit na hony daleko.Zavrhla jsem myšlenku relaxování v kině a vydala jsem se na obhlídku svého teritoria.Znám toto město jako své boty nikdo ho nezná lépe.
Vyjedu výtahem do posledního patra nákupního centraa podívám se jestli tu nikdo není abych mohla proklouznout na střechu.Nikdo zde není,ochranka odpočívá po honičce s Deem.
Ty jeho oči a rty.Pomyslím si a vyjdu na světlo úplňku.Rozeběhnu se ke skoku.Mezi mnou a panelákem není zase taková vzdálenost.Vznesu se a potom ihned dopadnu do pokleku na střechu paneláku.
Je tu cítit lykane a nebo je to jen halucinace.?? Podívám se do světla úplňku.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
